...a u mě se taky nic moc nemění. Jen ten čas. Ten čas poslední dobou tak šíleně letí. Ještě před chvílí jsem si říkala na začátku semestru, jak je hrozně dlouhý a najednou je konec. A ted koukám sem na blog a zjišťuju, že jsem psala naposledy v únoru.
Takže co je u mě nového...:
- poznávám jaké je to cítit se nijace (a povím vám, žádný med to není)
- stále chci odejít na jinou školu, ale ted je mi to i trochu líto, protože jsem se na tom oboru kde jsem ted s pár lidma sblížila
- chci si udělat seznam toho co chci za život zažít, dokázat
- po čtyřech letech pojedu poprvé v jiném termínu na tábor (to znamená, že i s jinými lidmi)
- chystám se na votvírák
- a nutně potřebuju ten stříbrný prstýnek se zeleným kamenem co jsem viděla dnes ve zlatnictví
- přibrala jsem dvě kila
- a já byla ta, co to s ním skončila
- a ztratila jsem kamaráda, který by byl ten pan Pravý, kdybych to nezvorala
To by bylo k výčtu novinek. Nic moc. Je to tím, že se nic neděje jelikož se mám nijace.
A nakonec se s vámi podělím o fotku z výletu do Itálie z minulého roku, která mi připomíná pocit spálených ramen (a vlastně veškeré kůže na mém těle).
