close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Září 2011

Víš,všechno má aspoň malý kaz

18. září 2011 v 15:06 | Slečna Náladová |  My colors me
Tak si nejsem úplně jistá jak se po víkendu v táboře cítím. Na jednu stranu to bylo hrozně moc fajn. Hodně jsme se nasmáli a když říkám hodně, myslím úplně nejvíc. Vyblbli jsme se při volejbale. Večer když jsme pili, a seděli padal jeden záchvat smíchu za druhým. Ráno jsme zjistili, že v noci kluci klepali na zeď, protože si mysleli, že tam spím já, zatímco jsem spala na úplně druhém konci pokojů. =D Nebo ke mě v pět ráno někdo přišel, obešel postel, zeptal se mě jestli spím a odešel. Vůbec netuším kdo to byl. =D Bylo to fajn, ale... To zatracené ALE! Celou dobu jsem byla smutná. A teď, když jsem přijela domů, se mi chceš brečet. A vůbec netuším proč. Něco je špatně...,ale CO?

Skok do vzduchoprázdna

14. září 2011 v 0:03 | Slečna Náladová |  My colors me
Přechody, posuny, zrání aneb životní mezníky. Určitě každý nad tím někdy přemýšlel. Jaké životní etapy má za sebou, jaké před sebou, dělal závažná rozhodnutí, která rozhodla o jeho budoucím životě. Někdy je vcelku snadné se se změnou vyrovnat, ale co když to někdo špatně snáší?
Jasně, věděla jsem, že přechod ze střední na vysokou nebude procházka růžovou zahradou, ale, že mě to odrovná ještě před začátkem jsem nečekala.
Mé poslední závažné rozhodnutí o budoucím vzdělání bylo někdy v 10,11, kdy jsem se hlásila na osmiletý gympl. Pak nastala devítky, kdy jsem uvažovala nad tím, že bych přešla na jinou střední, ale nakonec jsem to neudělala. A až teď, když už jsem "dospělá", jsem udělala další rozhodnutí. Takový ten mezník v životě. Když jsem se v lednu rozhodovala kam jít, rozhodně jsem ještě nechtěla jít pracovat. Zaprvé proto, že jsem si ještě chtěla užít studentského života a zadruhé, kde vás dneska vezmou jen s gymplem?.
Takže jsem teď v Hradci a dostal mě už zápis. Musela jsem tam jen dvakrát a v obou případech jsem se zvládla ztratit. Dneska po tom, co jsem obešla asi půl Hradce mě jedna milá paní odvedla pomalu až před vchod univerzity. No, tak jako tak jsem tam přišla o zhruba půl hodiny déle. Paní ze studijního byla ale moc milá a neřešila to. Hezky jsme si zapsali všechny předměty a až doma jsem zjistila, že jsem si zapomněla zapsat volitelný předmět. Což mě doma odrovnalo natolik, že jsem nejdřív usnula a pak brečela (to nebylo jen kvůli škole), nakonec jsem to probrala s holkama a je mi zase vcelku fajn. Z toho všeho mě taaaak bolí hlava. Čili jsme se s Martinou dohodly, že ve čtvrtek jdeme pít a o víkendu máme táborový sraz a to taky rozhodně nebude připomínat "sraz abstinentů".
Kdo by čekal, že odreagování od školy budu potřebovat ještě dřív než vůbec začne?
Jaké máte zkušenosti se začátkem výšky vy? Lepší nebo horší než jste očekávali?

P.s.: Vím, že jsem teď nějaká přecitlivělá. Asi jsou na mě ty prázdniny dlouhé, plus jsem dlouho neviděla některé, pro mě důležité, lidi, plus nejlepší kámoška semnou v podstatě nemluví a netuším proč. Vy byste se z toho nerozbrečeli?

Filmová rána

4. září 2011 v 12:15 | Slečna Náladová |  Barevné pohybující se obrázky
Je to fajn.:) Přijdu si jako že je to konečně zamnou. Už nečekám až napíše, už nebrečem, už mě nezajímá. A jestli se o něco pokusí...tak uvidím co udělám a nebudu nad tím dumat už teď. Docela úleva.
Zbývají mi poslední dny prázdnin. Během nich musím ještě dojet na zápis a najít si tam nějaký byt (jelikož koleje jsou obsazené a dojíždět se mi nechce).
Takže co teď dělám krom hledání bytů? Posledních pár dní jsem byla s pani A na Moravě. Moc pěkný výlet.:)) A co jsem doma, tak koukám na filmy. Proto vám sem napíšu o pár, co mě zaujaly.:)