
Now we're both tired of trying
13. března 2011 v 22:44 | Slečna Náladová | My colors me
Co dělat když se to nikam nehýbe...?
A pohne se to vůbec někdy někam? Je hezké nosit botasky a nebát se, že upadnem na podpatkách, dokud se nenatáhnem. Je hezké snít, dokud se sny nezvrátí. Je hezké zamilovat se, pokud to jde bez větších kolapsů. A je hezké praktikovat "sejde z očí, sejde z mysli", pokud vám to osud nepřekazí. Vždycky je tam nějaké pokud nebo dokud nebo něco podobného. Optimista by viděl ty lepší stránky věci, pesimista jen to špatné a já, jako realista, musím stát nohama pevně na zemi a věčně se v tom šťourat a nikdy se nerozhodnout.
Konečně jsem po delší době trávila víkend doma. Tedy když nepočítám noc z pátku na sobotu. To jsem byla na oslavě narozenin a tequilla tekla proudem aneb Vem amígos na sombréros.=D Jinak vesele zumbuju každý týden, občas do toho volejbal a někdy ve zbytku i ta škola, když teda letos státně maturuju.
Komentáře
Koukám, že nejsem jediná, kdo má problémy s druhým já... Je to pěkně náročný, co?
Co se týče mýho názoru... Dopis je sice dobrý řešení, ale z očí do očí je to ještě lepší... Seber veškerou odvahu a do toho!
těžko radit:) nicméně tohle období jsem si zažila můžu říct jediné at věříš nebo ne bude líp:)
jak kdybys mi mluvila z duše... :D jedno ja říká uteč a druhé se mu žene do náruče... a takhle to je pořád... :)
a super "dokud" bylo... Je hezké nosit botasky a nebát se, že upadnem na podpatkách, dokud se nenatáhnem. to fakt nemá chybu... :)
Ono by to chtělo sebrat odvahu a promluvit si, i když chápu, jak to může být těžký:)
já bych se na něj vrhla, *mmmmmmmmmmmmmmmm* a následně ho nakopala do hlavy :DD