Can we pretend that airplanes in the night sky are like shooting stars?

26. listopadu 2010 v 18:04 | Slečna Náladová |  My colors me
gfdbgbs
Všechno se mění, v životě a rychlostí blesku. Ani se nestihnete otočit a rázem je všechno jinak, naruby. A vy se nikdy nedozvíte co se stalo. Můžete se jen domnívat. Co se stalo, proč se to stalo, jak se to stalo....? A pokud budete "posera" jako já, tak na tyhle otázky nikdy nedostanete odpověď. A vlastně ani nevíte proč. Možná proto, že se bojíte odpovědi, případně jí nechcete slyšet.... Bojíte se odmítnutí. Strhnutí všech vzdušných zámků, co jste si vystavěli. Marných snů, promarněného měsíce a nejvíce slz... Nic nic a najednou se protrhne jejich hráz a vy brečíte a vlastně nevíte proč. Možná pro něj, možná pro sebe, možná pro všechny ztracený lásky na světě a možná jen tak. A říkáte si co kdyby(ch)...? Co kdyby se nic nestalo? nebo Co kdybych za ním došla a zeptala se narovinu? nebo Co kdybych ho nepoznala? Co kdybych se chovala jinak? a nakonec Co když je to jenom moje vina?
Většina lidí potřebuje odpovědi, jinak se trápí. A já jsem jedním z nich. U knížek čtu po prvních pár stránkách konec a pak se teprv vracím dočíst prostředek. U filmů mi nevadí když vím, jak dopadnou. Protože mám ráda jistotu. Jsem spokojená když vím, že to dobře dopadne. Ať už jakkoli. To mi na životě vadí. Že nevím ten konec. Nevím co si ten druhý myslí, proč se jak chová, co cítí... Takže jedinné co nám zbývá je doufat, že je to tak jak my to chápeme. A doufat, že se nesklameme. Že nám ten někdo nezlomí srdce. Že se z minuty na minutu nezačne chovat jinak. A že jsme třeba našli někoho kdo nás má skutečně rád....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miss M. Miss M. | Web | 28. listopadu 2010 v 23:28 | Reagovat

..a že to třeba právě teď bude fajn..

..prý je život jako labyrint - víme že za něčím jdeme, ale furt nemůžeme zjistit za čím. a jakmile do něj jednou vstoupíme, už nejde najít cestu ven.

..možná je na tom něco pravdy. možná jen chceme hodně. a možná právě ty odpovědi jsou to nejvíc vzácný, co můžeme chtít.

..a možná taky ne.

2 Klárka Klárka | Web | 29. listopadu 2010 v 22:05 | Reagovat

Taky v knížkách předbíhám, taky mám spoustu otázek bez odpovědí.
Ne že bych ti přála ten zmatek, který sebou otazníky nesou, ale je fajn vědět, že v tom člověk není sám.
Přeju hodně štěstí v hledání odpovědí i v odstraňování toho třeba z věty " A že jsme třeba našli někoho kdo nás má skutečně rád...." ;-)

3 Gabriella Gabriella | Web | 30. listopadu 2010 v 23:03 | Reagovat

Občas sem taky zmatená,ale naučila jsem se na rovinu ptát,neměla jsem na to nervy...

4 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 1. ledna 2011 v 13:58 | Reagovat

Občas se ptáme, co by bylo, kdyby, ale takové otázky jsou zbytečné a jen se tím trápíme. A ty ostatní otázky položit můžeme, i když se třeba bojíme. Holt člověk musí najít v sobě odvahu, když chce něco vědět.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama