Listopad 2010

Can we pretend that airplanes in the night sky are like shooting stars?

26. listopadu 2010 v 18:04 | Slečna Náladová |  My colors me
gfdbgbs
Všechno se mění, v životě a rychlostí blesku. Ani se nestihnete otočit a rázem je všechno jinak, naruby. A vy se nikdy nedozvíte co se stalo. Můžete se jen domnívat. Co se stalo, proč se to stalo, jak se to stalo....? A pokud budete "posera" jako já, tak na tyhle otázky nikdy nedostanete odpověď. A vlastně ani nevíte proč. Možná proto, že se bojíte odpovědi, případně jí nechcete slyšet.... Bojíte se odmítnutí. Strhnutí všech vzdušných zámků, co jste si vystavěli. Marných snů, promarněného měsíce a nejvíce slz... Nic nic a najednou se protrhne jejich hráz a vy brečíte a vlastně nevíte proč. Možná pro něj, možná pro sebe, možná pro všechny ztracený lásky na světě a možná jen tak. A říkáte si co kdyby(ch)...? Co kdyby se nic nestalo? nebo Co kdybych za ním došla a zeptala se narovinu? nebo Co kdybych ho nepoznala? Co kdybych se chovala jinak? a nakonec Co když je to jenom moje vina?
Většina lidí potřebuje odpovědi, jinak se trápí. A já jsem jedním z nich. U knížek čtu po prvních pár stránkách konec a pak se teprv vracím dočíst prostředek. U filmů mi nevadí když vím, jak dopadnou. Protože mám ráda jistotu. Jsem spokojená když vím, že to dobře dopadne. Ať už jakkoli. To mi na životě vadí. Že nevím ten konec. Nevím co si ten druhý myslí, proč se jak chová, co cítí... Takže jedinné co nám zbývá je doufat, že je to tak jak my to chápeme. A doufat, že se nesklameme. Že nám ten někdo nezlomí srdce. Že se z minuty na minutu nezačne chovat jinak. A že jsme třeba našli někoho kdo nás má skutečně rád....

Touch a touch a touch a touch me

6. listopadu 2010 v 23:34 | Slečna Náladová |  My colors me
hgjgk
Situace se dokáže změnit z minuty na minutu. Nebo jako v mém případě zhruba z hodiny na hodinu a to o 180 stupnů! Jsem to ale odvážná školačka.=D Víte co? Odvaha se někde fakt vyplácí a když uděláte ten první krok (a nemusíte přitom ani mluvit), zjistíte, že to pak jde v podstatě samo. Nebo to vezme do rukou protějšek a je to. :) Potom si třeba myslíte, jak dorazíte domů vlakem v jednu a místo toho jedete o dvě hodiny dýl. A to vám to ještě málem ujede.
Jak jsem minule psala o tom, jak jsem se zachovala jako blbka před tim klukem...tak tentokrát jsem se pro změnu vybarvila...:)) A nejen já. Změna je život a takový "vzplanutí vášní" (haha=D) jsem fakt nečekala. Ale řekněme si to narovinu, raději se budu vybarvovat (možná trošku jako mrcha, to přiznávám=D) než být za blbku. Jenže... padám do toho...tak co s tim?