Ten večer 2

19. srpna 2009 v 23:35 | Slečna Náladová |  Romantické povídky
Se stále nevěřícným výrazem mě najde Eva, která jde kolem sedmé sedmé ráno venčit psa.
"Báro! Stalo se něco?!" teprve teď se na ní podívám, vypadá vyděšeně.
"Ne, ne..." prozradí mě první slza, která sklouzne přes víčko.
"Pojď, vezmu tě k nám." zvedne mě z lavičky a dokonce podpírá. Nohy mě odmítají poslouchat. Posadí mě na postel a přinese mi čaj.: "Jsi celá prochladlá. Jak dlouho jsi tam seděla?"
"Nevím" odpovím a rozbrečím se naplno.
Eva se mě na nic neptá. Jen u mě sedí. Když přejde ta největší vlna, všechno jí povím.
"No... To je tedy ostré." uzná. V tu chvíli na stole zavrní můj mobil, který Eva také vzala. Natáhne se pro něj a podá mi ho. Jméno volajícího jasně bliká. Marek. Mobil zahrabu co nejvíc pod peřinu, aby ho nebylo slyšet.

Kolem deváté ráno se s Evou rozloučím a přejdu chodbu k nám do bytu. Naštěstí není nikdo doma. Dám si horkou sprchu a lehnu si do postele. Během pěti minut už nic nevnímám.
Když se probudím, mám na mobilu osm nepřijatých hovorů. Poté, co mi zazvoní mobil po deváté se rozhodnu jít ven. Ten zvuk zvonícího přístroje dožadujícího se mé pozornosti, mě dráždí.
Nechci riskovat, kdyby se náhodou rozhodl jít Marek k nám, setkání. Takže jdu opačným směrem než by mohl přijít. Rozhodnu se zkrátit cestu přes parkoviště. Jdu s hlavou sklopenou,ale najednou mě něco donutí zvednout ji. Na druhé straně parkoviště vidím Marka. I na tu dálku poznám, že moje obavy byly oprávněné. Dojde až ke mně, protože já nejsem schopná hnout se z místa. Zkřížím ruce na prsou a snažím se dýchat vyrovnaně.
"Báro, já... chtěl bych ti..."
"Já vím. Vím co se stalo." Přeruším ho rychle.
"Mě....mě to mrzí." snaží se.
"Nemusí,stalo se." celým mým tělem prochází ta nesnesitelná bolest...strach...,ale zároveň krutá jistota.
"Co s tím budeme dělat?" stále mluví o NÁS!!
"Myslím, že nic."
"Nechci aby to takhle skončilo! Byla to obrovská chyba, já vím,ale..." chvíli se snaží,ale pak se stáhne, když uvidí můj výraz. "Chápu."
Otočím se k odchodu.
"Počkej!" zarazí mě, chytí za ruku a vášnivě políbí, jako kdyby to bylo naposled.... Je to naposledy!
"Sbohem." zašeptám mu do ucha.
Nechám ho tam stát a jdu dál... Směrem k lesu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 A A | Web | 20. srpna 2009 v 11:10 | Reagovat

hej, to je dobrý! xP Já bych asi neměla odvahu ty své nesmyslné výplody zveřejnovat xD.

2 A A | Web | 20. srpna 2009 v 11:11 | Reagovat

kór když mi všechny končej happyendem xD

3 A A | Web | 20. srpna 2009 v 11:27 | Reagovat

závist xP ... ale myslim, že to taky jednou skončí tak, že si začnu vylejvat srdíčko se svejma starejma povídkama xD .. sakra, já už taaak dlouho nic nenapsala xD

4 Gabriella Gabriella | Web | 21. srpna 2009 v 1:41 | Reagovat

Prvně jsme četla tenhle díla a potom až ten první... Nechtěla bycj bejt v kůži té holky...nevěra je odporná!
Píšeš dobře-) teda aspoń mě se to líbí:-))

5 M-o-n-i-c-k-a M-o-n-i-c-k-a | Web | 21. srpna 2009 v 21:02 | Reagovat

x) to je dobře napsaný.

6 Eliška Eliška | E-mail | Web | 23. srpna 2009 v 12:36 | Reagovat

Moc pěkné... A těším se, jestli ještě bude pokračování...

7 Levandulová Levandulová | Web | 23. srpna 2009 v 17:14 | Reagovat

Vidím to před očima, je to dost reálný (i první díl). A v hlavě už mi ten příběh jede dál. Víš, z prvního dílu mi ale příjde, že Marek ji má opravdu rád (necítil by jinak její vnitřní pocity) a tohle byl jen ,,úlet" a prostě ho ta Lenka svedla. Ted už je na tobě jaký ty máš pohled na nevěru jetli odpustit nával touhy klukovi který tě, ale jinak miluje a nebo ne. Doufám, že teda bude ještě jeden díl..i když otevřené konce nejsou špatné

8 Es. Es. | Web | 28. srpna 2012 v 18:19 | Reagovat

nemám slov, napsala si to úžasně ! :) bude to ještě nějak pokračovat ?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama