Ten večer

28. června 2009 v 15:39 | Slečna Náladová |  Romantické povídky
Sedím na lavici v hospodě U Mlejna vedle Marka a snažím se,aby na mě nebylo znát, že mi dvakrát do smíchu není. Je to jeho oslava a já mu jí nechci kazit, takže se směju společně s ostatními, ikdyž leckdy nevím čemu, a snažím se i zapojovat do hovoru.
V ranních hodinách, když už mají všichni dost upito, zbudeme pouze čtyři. Já, Marek, Lenka a Petr. Rozhodnu se tento večer už taky zakončit.
"Já už půjdu. Jsem unavená a ráda bych stihla ten vlak." řeknu ostatním a zvednu se k odchodu.
"Počkej, půjdu tě doprovodit." rozhodne se Marek.
"Ne ne,díky. Zvládnu to sama. Ty to tu ještě pěkně oslav." usměju se na něj. Chce ještě něco namítnout, ale Petr ho předběhne.
"Taky už jdu. Tak ti Báru doprovodím."
"Tak vidíš. A je to." políbím ho a vyjdu do chodby. Hned zamnou jde Petr.
"Ještě si skočím na záchod." informuji ho.
"Dobře, počkám venku."
Odskočím si, umyji ruce a vyjdu na chodbu. Už chci jít ven, když zaslechnu svoje jméno.
"Bára je úžasná, ale.." Marek?
"Ale?" pobídne ho Lenka...
"Ta její žárlivost!"
"Žárlivost? Vždyť ona vůbec nevypadá, že by žárlila! Potkat vás na ulici a neznat vás,tak řeknu že jste sourozenci! Přijde mi k tobě taková chladná..." To mluví Lenka o mě?
"Právě o to jde. Ona žárlí vnitřně! A mě je líto,že si sama takhle bezdůvodně ubližuje. Nechápe,že neubližuje jen sobě. Taky to vnímám. Chtěl bych jí pomoct, nechci aby byla smutná,ale nevím jak... Nedávám jí žádné důvody k žárlení, jen nežiju v bublině." povzdechne si Marek.
Jsem v šoku. Vůbec jsem netušila, že to Marek nějak vnímá, že má o tom vůbec tušení! Zaposlouchám se znovu do hovoru.
"...Na druhou stranu jí chápu, vždyť ty jsi pěknej chlap."
"Nepřeháněj."
"Líbíš se mi, vážně." Pak nastane najednou ticho.
Nedá mi to a s hlubokým nádechem se podívám za roh... a to co vidím mě málem srazí na kolena. Rychle vyběhnu a venku vrazím do Petra.
"Teda, už jsem pro tebe chtěl jít. Musíme si pospíšit, jinak ti to frnke."
"Jo,jasně." vzpomenu si na původní plán.
Vlak stihnu jen tak tak. Zbývající část noci, než začne svítat, strávím na lavičce před domem. Celou dobu si jen stále dokola drmolím nic se nestalo. Vytrhne mě až zazvonění telefonu.
"Ano?" řeknu do sluchátka.
"Čaw, tady Vojta. Je tam s tebou někde Marek? Řekni mu prosím tě, že klíče bude mít za květináčem, jo?"
"On už šel pryč? Takhle brzo?" ptám se.
"Vždyť šel s tebou. Ještě se od tý doby v bytě nezastavil. Moment. On není s tebou?" zeptá se zmateně.
"Ne" hluché ne...
"Ehm... Tak to jsem asi prokec něco co jsem neměl..."
"Jo...teda ne. Jednoduše,jestli ho potkám řeknu mu to."
"Fajn,dík. A... nezlob se."
Telefon mi vypadne z ruky přímo na dlažbu potom, co mi dojde co tohle znamená.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliška Eliška | E-mail | Web | 28. června 2009 v 20:08 | Reagovat

Né, to je hrozné :-( Honem pokračování, jinak budu moc nervózní... Jak to odpadne...

2 Slečna PÉ Slečna PÉ | Web | 29. června 2009 v 13:54 | Reagovat

..ach bože..:(..další díl,rychle;)

3 Slečna Náladová Slečna Náladová | 29. června 2009 v 17:16 | Reagovat

Pokusím se, ale nevím nevím...už takhle jsem s časem na štíru..Takže nic neslibuju...

4 sara sara | E-mail | 26. května 2015 v 17:35 | Reagovat

Moc pěkný, fakt pecka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama