26. června 2009 v 18:19 | Slečna Náladová
|
Abych vysvětlila ten alternativní dobrý konec. Pro mě to skončilo špatně,tak jak je jasně dáno,ale jelikož kamarádka nemá ráda špatné konce, vytvořila jsem pro ní alternativní dobrý konec. Je jen na vás jestli si ho chcete přečíst.:)
Ani nevím jak se dostanu před dveře kamarádčina bytu. Jen tam stojím a nejsem schopná jí odpovědět na jedinou otázku, kterou mi položí. Jakž takž jsem schopná dát se dohromady až po mléku s medem. Pak ze sebe naráz vysypu, co se stalo. Betty mi nemůže uvěřit.
"To jsi nemohla udělat!"
"Ale udělala. A nechci , abys to nějak dávala do pořádku! Tohle je definitivní tečka. A já jsem ráda, že je to zamnou." zhluboka se nadechnu.
"Ale...,co mám dělat jestli mi zavolá? Kvůli tobě?"
"Nezavolá." řeknu přesvědčeně, "Teď už ne."
Stále lehce omámená přijdu domů. Poslední fází je pak otupělost. Všechno je mi jedno. Zalezu si do koupelny a zamknu za sebou na dva západy. Stoupnu si k umyvadlu a podívám se na sebe do zrcadla. Na tvář té zlé mrchy, kterou jsem teď pro něj. Můj výraz nevyjadřuje žádné emoce. Ani tu lhostejnost už ne. První si omyji obličej. Všechen make-up, a že ho není moc, mi stéká po tvářích. Myji obličej až do úplného vyčištění. Pak ze sebe svléknu oblečení a naložím se do horké vany. Drhnu se nekonečně dlouho,snažím se ze sebe smýt tu špínu. Kéž by to šlo tak lehce jako smýt špínu fyzickou. Tuhle jen tak dolů nedostanu, jestli vůbec. Když si rozedřu ruku do krve, rozbrečím se. Není to bolestí v levé ruce. Ač se to zdá nesmyslné, pláčem se mi uleví. Alespoň trochu. A zase začínám věřit, že jednou budu šťastná, že jednou konečně tu smůlu prolomím. Bude líp pro mě...a především pro něj. Nadechnu se a potopím hlavu pod vodu. Nějak bude...
Alternativní dobrý konec:
V tu chvíli uslyším telefon. Zašátrám rukou na pračce a vynořím se. Při pohledu na jméno, které teď bliká na displeji, vyvalím oči. Připravím se k dalším lžím. Musí to přestat. Stisknu zelené tlačítko a přiložím mobil k uchu. Na chvíli zavládne jen ticho, které ruší pouze jeho dech.
"Nejde to." vydechnu.
"Otevři dveře." řekne pouze.
Nejprve nevím co tím myslí... a pak mi překvapením vypadne mobil z ruky a skončí pod vodou. Vyletím z vany ,zabalím se halabala do osušky a jdu ke dveřím. Otevřu je. Stojí tam. Jen tak, jako by se nic nestalo. Skoro dveře zabouchnu,ale on mě opět zarazí.
"Tentokrát se mě jen tak nezbavíš!" řekne.
Usměju se na něj. A on na mě. Nechci se ho zbavovat. Tentokrát ne! Nějak to půjde. Musí! Jsme na to dva.
"Ve dvou se to lépe táhne." vyslovím a chytím ho za ruku. Zajiskří mu v očích a s radostí se mnou nechá vést. Máme před sebou tolik času.
...ach jo,proč v žviotě není tolik happyendů jako v příbězích...
Tvůj konec je mnohem realističtější,ale oba dva mají něco do sebe..
Je to pak T.?