Bez emocí 2

22. června 2009 v 16:00 | Slečna Náladová |  Romantické povídky
Ráno proběhne jako obvykle. Vstát, vyčistit si zuby, obléknout se a honem na vlak. Snídat prostě nestíhám…a ani nechci. Když zasednu do lavice, Betty už tam sedí. Po tom co na mě pět minut v kuse kouká už to nevydržím: "Co je?"
Rychle se otočí a civí do sešitu: "Nic, coby?"
Zamračím se pro sebe, doufám že opět nevyrukuje se včerejším tématem. Ale zdá se ,že ne.
"Eš,co děláš v sobotu?" zeptá se náhle.
"Zatím nemám v plánu nic. Proč?" odpovím nenuceně.
"Chtěla bych si jet koupit šaty na ten ples. A možná kino. Co ty na to?"
"To by šlo. Zrovna dávají Milionář z chatrče. Docela ráda bych to viděla." chytím se.
"Jo, taky jsem o tom slyšela. Tak domluveno."
"Jasně." usměju se na ní. Tak asi proto se ráno tak dívala. Nevěděla, jestli po včerejším rozhovoru, budu chtít jet.
"A ty už šaty máš?"
"Ne úplně, ale mám. Takže ti budu dělat jen módní kritičku." mrknu na ní a obě se zasmějeme.
Během dne po mě zatouží u tabule jen Krajíc, dějepisář, u kterého si asi po deseti minutách útrpného páčení informací, vysloužím trojku. Včera jsem se neučila, no…
Jinak to uteče celkem rychle. V pátek máme jen šest hodin. Ani se nenaděju a už sedím ve vlaku, směr domů. Právě když vystupuji, začne mi v kapse vyzvánět melodie Otevřená zlomenina od Wanastovek.
"Ano Betty?" ohlásím se do telefonu.
"Zítřek platí?"
"Jasně, vždyť jsme domluvené. Ve dvě na nádraží." přikývnu.
"Tak fajn. Už se těším,pa!" rozloučí se.
"Měj se." Zaklapnu telefon a vložím ho zpátky do kapsy.
Doma proběhne vše tak,jako minulý večer,tak jako všechny večery.

Ráno se mi pěkně motá hlava a žaludek mám jako na vodě. Nepomůže ani vlažná sprcha, ani žaludeční čaj…a ten ke všemu,jakmile ho vypiju,skončí v záchodě.
No to tedy bude výlet! Pomyslím si. Po tom co si vezmu prášek na žaludek, zvládnu sníst alespoň suchý rohlík.
Kolem jedné už se začnu pomalu chystat. Vezmu si tmavé ryfle a černý svetr. Do té zimy i dvoje ponožky a navrch teplou šálu a bundu. V tašce přes rameno mám jen nejnutnější věci jako peněženku, klíče, kapesníčky a mobil.
Na nádraží dorazím, s pokud možno, co nejupřímnějším úsměvem.
"Ahoj Betty! Tak jak se těšíš na nákupy?"
"Ahoj Eš!" zdá se mi to nebo je nějaká nervozní?
Cesta vlakem ubíhá docela příjemně. Obě posloucháme MP3. Z vlaku zamíříme rovnou na metro. Když už stojíme v obchodním domě Nový Smíchov před kinem,Betty do mě šťouchne: "Ještě si skočím na záchod,jo? Počkej tu na mě!" pospíchá rychle. Asi to vážně bude akutní potřeba. Jdu si stoupnout ke straně, když za sebou uslyším: "Eš?" to není možné! Tenhle nakřáplý hlas bych poznala mezi všemi. Ale co by tu dělal?!
Z hluboka se nadechnu a otočím. Tak kromě toho,že špatně slyším,mám také halucinace! Vysoký kluk se světlými vlasy, dorazí až ke mně.
"Jsi to ty!" usměje se na mě trochu nejistě.
"Ehm..Ahoj!" pozdravím Tibora.
"Jo,ahoj."
"No a… co tu vlastně děláš?" napadne mě.
"Mám se tu sejít s Betty."
"Ty se máš deska,teď,tady, sejít s Betty??" zeptám se nevěřícně.
"Ano!" jeho úsměv náhle ztuhne. "Ty taky!" neptá se,konstatuje.
"Přijela jsem s ní. Byla nějaká nervozní. A před chvílí rychle odběhla na záchod. Hrozně pospíchala…" uvědomím si.
"Pěkně to ušila!" uzná Tibor.
Sklopím pohled. Nemůžu se mu dívat do očí.: "Nechceš lístky na Milionář z chatrče? Betty už je koupila."
"Když už je koupila tak můžeme jít spolu ne?"
"Dobře" souhlasím opatrně a modlím se abych vedle něj v klidu vydržela ty dvě následující hodiny.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliška Eliška | E-mail | Web | 22. června 2009 v 21:23 | Reagovat

Jéé, to je krásné... romantika :´-) Potřebuji k životu pokračování, honem, prosím o:-) Vážně, moc se ti to povedlo! Tleskám.

2 Slečna Náladová Slečna Náladová | 22. června 2009 v 21:33 | Reagovat

Děkuju za pochvalu:) Pokusím se přidat pokračování co nejdřív:)

3 Slečna PÉ Slečna PÉ | Web | 23. června 2009 v 13:14 | Reagovat

Je to krásné..;)Romantické,jak psala E.;)Další díl;)*prosí*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama