close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Bez emocí

18. června 2009 v 19:06 | Slečna Náladová |  Romantické povídky
Aby tu nebyly jen všechny ty řeči o mém nudném životě a všeho co se kolem mě děje, rozhodla jsem se sem přidávat povídky,které píšu. Takže při poslechu Kelly Clarkson - Gone (ta písnička má svůj důvod, vysvětlím někdy jindy) Vám sem přidávám již druhou povídku. Tahle je tentokrát na víc částí. Doufám,že se Vám bude líbit.:)

"Tak o co se vsadíme?"
"Třeba…O zmrzku!"
"Aha,takže je jasný že ani ty tomu nevěříš!" vysměju se své kamarádce.
"Nene! Jistě že tomu věřím! Já to totiž vím,víš?" oponuje mi Betty.
"Jasně! A proto se sázíš jen o zmrzku!"
"Eš,přestaň se semnou dohadovat! Bereš nebo ne?!"
Jasně! Předem vyhraný sázky se mi líbí nejvíc!"
"Až na to,že tuhle prohraješ! O co by ses teda chtěla vsadit?"
"Já nevím. A navíc,tohle je na tobě,jak moc věříš že se Ondy neozve."
Kamarádka si jen povzdechne.
"Je normální ,že doufáš že napíše." Usměju se na ní. "Znáš to,naděje umírá poslední. Pokud je…"
"Doufám,jenže počítám s tím že nenapíše,"
"Nebuď pesimista a dej mu čas!" mrknu na Betty a vyjdeme ven z čajovny. Pořádně se zachumlám do šály. K večeru nějak přituhuje.
"Nemyslíš že dva dny je dost času?" zeptá se pochybovačně.
"Zasměju se. Ne,to tedy nemyslím. Je to jen chlap. Tak se měj a nedumej na d tím!" rozloučím se s ní.
"To půjde těžko! Tak ahoj."
"Hodně štěstí!" popřeju kamarádce a
vydám se cestou na vlak
"Eš?"
Otočím se: "Ano?"
"Tobě taky!"
Jen smutně se pousměju,k tomu není co říct.

Cesta domů uběhne celkem rychle. Než se naději, otvírám si dveře domu a skočí na mě Ben. Což je náš pes, zlatý kokršpaněl.
"Ahoj" zakříčím do jádra domu, kuchyně, přes chodbu.
"Ahoj Štěpánko!" pozdraví mě mamka. "Tak jak si se dnes měla, co bylo ve škole?" zeptá se jako každý den.
"Fajn. Známky žádné." docela dobře nacvičená odpověď. Proč ji znepokojovat tím,že se cítím mizerně…
"Za chvíli bude večeře,dojdi se převléknout."
Ráda se vzdálím do svého pokoje. Tašku odložím vedle postele a černé kalhoty vyměním za hnědé tepláky. Když vejdu do kuchyně,jídlo už je na stole. Dnes máme čínu s rýží. Ač jde o moje oblíbené jídlo,dnes tomu moc nedám. Talíř odložím ani ne z poloviny prázdný. V pokoji si pustím počítač a připojím se na icq. Ještě se ani nerozkoukám a už mi tiché o-ou oznamuje novou zprávu. Od Betty. Je jasná a stručná: Napsal!!!
Es: Takže mi platíš zmrzku!:)

Betty: Klidně dvě!:)

Es: A jaké z toho plyne ponaučení pro příště?

Betty: Že ses měla rovnou vsadit o tři zmrzky? =D


Es: Dobrý nápad,ale ne. Přece že mám vždycky pravdu! :) =D


Betty: Vždycky ne! Třeba s Tiborem mám pravdu já.:)


Es: O něm se nechci bavit.

Betty: To říkáš vždycky! Jednou to budeš muset vyřešit!


Es: Jenže na tom není CO řešit!


Betty: Měla bys mu napsat!


Es: Ne to tedy neměla!


Betty: Proč ne? Co ti to udělá?


Es: Ty to nechápeš? Mohlo by to být ještě horší! Nemůžu se s ním sejít,protože nevím,jak bych potom dokázala žít,jestli vůbec! Ubližuje mi jen o něm mluvit! Natož se s ním sejít! Tak toho prosím už nech! Bolí mě to…


Betty: Třeba by tě to přestalo bolet, kdybys to konečně vyřešila.


Es: Tohle už nebudeme řešit! Tečka. Stejně už musím jít,tak se měj


Betty: papa


S úlevou se odhlásím. Musím se zhluboka nadechnout… Stejně to nepomůže. Vypnu počítač a odeberu se do koupelny. Teplá voda ze mě smyje pouze fyzickou špínu,ta psychická tak snadno nepustí. Rychle se otřu,navléknu pyžamo a zalezu do postele. Vůbec nevadí že je teprve půl deváté. Usnu i v tuhle hodinu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Peťa Peťa | E-mail | Web | 1. března 2012 v 17:05 | Reagovat

Pěkný....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama