Kluk nebo kamarád...?

25. května 2009 v 19:54 | Slečna Náladová |  Romantické povídky
Tak tady dodávám ten příběh... Ten co je inspirován panem T...

"Tak takhle to podle mě mohlo probíhat každý odpoledne! Žádná celotáborovka! Jen se tak válet u vody a slunit se!" vysloví kamarádka Jana svou nynější myšlenku a všichni se toho chytnou. Zkoušejí přesvědčit Páju,aby tohle navrhl na večerní poradě,ale ten protestuje :
" No a kdo by pak chodil ty celotáborovky vyhrávat?"
"No přece ty Pájo!" zapojím se také do debaty.
"To bych vám to tak nanejvýš prohrál!" směje se. Jukne na hodinky a prohlásí:
"Nerad vám kazím zábavu,ale už bysme měli vyrazit! Blíží se nám pátá. Jinak nestihneme osobní volno!"
Všichni se začnou jen neochotně a pomalu zvedat ze svých dek.
Asi po pěti minutách chůze padne naše oblíbená otázka, kterou položíme hromadně všichni
najednou:
"Pájo,kdy už tam budeme?". Načeš se musíme zastavit a dostatečně vysmát! Do tábora samozřejmě dorazíme pozdě.
"Království za sprchu!" projevím nahlas svoje přání. Pája se na nás uculí,takže je hned jasné, že sprchy jsou zajištěné a tak se všichni rozprchneme pro mýdla a osušky! Kluci nás bohužel předběhnou a tak sedíme s Pájou na terase a řešíme proč jim to tak dlouho trvá!
"Třeba jim upadlo mejdlo!"rozesměju se a všichni spolu semnou! Načeš nás kamarádka Aneta dostane hláškou:"Kluci,už jste?". Všichni jdem do kolen! A Pája tomu nakonec dodá korunu, když prohlásí: "Oni se s tim moc nehoněj!"
Po chvíli kluci konečně vyjdou! První kdo se hrne do dveří jako velká voda je Leona. Než stačí kluci něco říct Leona už couvá ze sprch a se smíchem se obrátí na šest kluků: "Taky jste mi mohli říct že se tam ty dva ještě převlíkaj!"
Pak už všechno proběhne bez větších kolapsů!

Protože do konce osobáku zbývá ještě necelá hodinka, dojdu za Tomášem: "Tiborku? Pučil bys mi empétrojku?"
"No Čárko?! A já myslel, že jdeš zamnou jen tak nezištně na návštěvu…".
"Aspoň ses o sobě dozvěděl zas něco nového…".
"A to je jako co?",zeptá se nic netušící..
"Že nemáš věštecký schopnosti!", zasměju se škodolibě. Než stačím uhnout Tomáš mě chytí za ruce a přetáhne mě k sobě do stanu.
"Tak ty si ze mě takle budeš dělat srandu jo?"ptá se mě a při tom mě lechtá, takže pištím a snažím se uhýbat,ale ono není kam!
"Tiborku prosím tě pust mě nebo se počůrám!", už slzím smíchy! Nečekala bych to, ale Tomáš skutečně přestane.
"A jak se jmenuju?" zeptá se zdánlivě nepochopitelnou otázkou.
"Přece Tiborek…" odpovím, což sem ovšem neměla dělat. Tomáš mě začne opět lechtat.
"Tak Tiborek jo?! Čáro tak to máš u mě schovaný!"
Je to taková naše hra. On se ve skutečnosti jmenuje Tomáš a já jsem Šárka. Ale Tomáš mi jednoho dne řekl Čárko a já mu od té doby říkám Tiborek.
Najednou se ozve píšťalka a po ní známé zařvání hlavní vedoucí : "NÁSTUP!". Tomáš na chvíli ztuhne, tak toho hned využiju a vysmeknu se mu.
"Tak na nástupu! Papa!",zamávám mu z dostatečné vzdálenosti.
"To si ještě vyřídíme!" křičí za mnou.
Otočím se a vypláznu na něj jazyk.
Na nástupu stojíme jako poslední v řadě. Je to tím,že jsme letos nejstarší,12. oddíl. Asi jsem tu letos naposled, jelikož už jsem vychodila základku a taky už mi bylo 15. Tomáš stojí o tři oddíly dál. Letos se stal součástí 9. oddílu. Není zas o tolik mladší jak by si někdo mohl myslet. Je mu jen o rok a čtvrt míň než mě. A přesto,ať si to zakazuju jak chci,se mi pořádně zatočí hlava když se na mě pěkně usměje…nebo mám motýlky v břiše když se mě dotkne. Ale my dva jsme jen kamarádi a já to nechci kazit.
"Šárka 12." Zakřičí někdo a mě dojde kde sem a že na mě volá Mára, abych si došla pro táborovou poštu.
"No jo! Vždyť už jdu!" zavrčím.
"Nejseš ty zamilovaná?! Volám na tebe už potřetí!" usměje se na mě Mára,jeden z našich hlavních vedoucích. Převezmu lísteček,otočím se a chci odejít,když uslyším "ŠÁRINKA 12.". Převezmu si tedy další lísteček a odcházím. Už stojím u svého oddílu a najednou zase "ČÁRKA 12.",chci se podívat na Tomáše,určitě v tom má prsty,ale nikde ho nevidím!
"Tohle snad není ani možný!" mumlám si pro sebe a mezitím dojdu až k Márovi který mi předá další lísteček.
"Tak já myslím že si tady Šárka postojí aby pořád nelítala sem a tam."oznámí mi Marek zprávu ze které jsem vyloženě nadšená. Ovšem na konci si říkám že mi skutečně ušetřil pět dalších cest tam a zpátky pro lístečky.
Jelikož je k večeři houbová omáčka a já houbovou omáčku nejím,nejdu na ní. V klidu si sednu do stanu odhrnu plachtu a jdu si přečíst svých osm lístečků.
Tak jako první mi přijde dopis od Jany : Čau Šáríku! Tak ten Petr mě poslední dobou dost štve! Už mě nebaví dělat mu bokovku! Jak ses mě ptala co si myslím o vztahu s mladším klukem… podle mě když se ty dva maj rádi tak v tom není problém! Proč se ptáš? Tak to když tak večer proberem! Papapa Janča
Aby nedošlo k omylu,my s Janou spíme v jednom stanu,proto že to večer proberem.
Druhý papírek je opět od Jany: Tak abys tam nešla jen jednou J.
Třetí opět od Janičky(asi si s ní budu muset večer promluvit): A do třetice všeho dobrého…
Začínám jí podezřívat z toho že napsala všecky!
Čtvrtý je ovšem od Betty. Informuje se jak se mám,jak se mi tu líbí a stěžuje si na nedostatek jídla.
Pátý mi píše Soňa. V dopísku je pouhopouhé AHOJ!
Šestý je od Petra,abychom si to ujasnili to je Janin kluk. Ptá se co se děje s Janou.
Sedmý papírek nějak neřeším,protože je prázdný!
No a ten osmý,ten nějak vůbec nepobírám! Poslední píseň,pomalá, z ní vášeň dýše a při ní dnes poznáš kdo ti píše.
Co to jako má znamenat? Moment! Večer je vlastně diskotéka a vždycky hlásej poslední ploužák! No tak to by mě zajímalo,kdo si ze mě chce vystřelit…
"Šári?! Ty ještě nejsi oblíklá?! Co tady celou dobu děláš?" vyzvídá vysmátá Jana.
"Ale nic. Už jdu na to." Zvednu se a jdu se namalovat a vybrat co na sebe. Po krátkém rozmýšlení zvolím fialové top s "Véčkovým" výstřihem a nápisem CALIFORNIA,ke kterému si vezmu černé kalhoty "pláťáky".
Na líčení si dnes dám záležet. Tlusté černé linky kreslím pečlivě,řasy obtáhnu dvěma řasenkami: pro délku a objem. Na rty nanesu trochu růžového lesku. Svoje dlouhé vlnité hnědé vlasy nechám rozpuštěné a ještě než vyrazíme do hlavní budovy pořádně si upravím ofinu.
Zprvu jsem pěkně nervózní! Nevím kdo psal ten dopis… s přibývajícím časem se ale uvolním a začnu si tuhle diskotéku užívat. Je totiž poslední! Zítra už odjíždíme domů… Ani mi to nepřijde,najednou ale oznamují poslední sérii tří ploužáků. Chci vyjít ven,protože vevnitř je pěkně dusno,ale někdo mě chytí za ruku. Když se otočím koukám jako bych právě viděla zázrak! Za ruku mě drží a vede na parket Tomáš!
Jsem tak překvapená,že neřeknu ani slovo! Jen se s ním vlním v rytmu písničky Californicasion od RHCHP a díváme se jeden druhému do očí. Ploužák skončí a než se naděju stojím tam na parketě sama. Probere mě až když do mě někdo drcne židlí. No jistě,my to tu dneska uklízíme. Takže jdu raději pomáhat.
"Stejně už je konec tak to nebudu hrotit! Ježiš já sem tak unavená!" zívne si Jana: " Takže dobrou".
"Dobrou noc strýčku Fido!" popřeju své kámoše. Upřímně jsem taky dost unavená,ale pořád nějak nemůžu usnout! Přemýšlím nad těmi čtrnácti dny a říkám si že to všechno bylo fajn!
Tomáš už mě taky nějak netrápí. Zítra bude konec a my můžeme zůstat kamarádi dál. mohlo to dopadnout hůř kdybychom spolu přece jen něco měli. Docela spokojená usínám.
V noci mě probudí bouchnutí dvířek od stanu,ale nevěnuju tomu pozornost. To jde určitě Petr za Janou. Ovšem jaké je moje překvapení,když mi za chvíli něco přejede po tváři. V první chvíli se leknu,pak mě ale napadne podívat se co to je. To něco co mě hladí po tváři je ruka,Tomášova ruka!
"Tomáši…",tak to je jediné na co se vzmůžu!
"Šárko takhle to dál nejde…"
"Ale když s tím něco uděláme bude to horší…"
"Tebe to baví! Tebe prostě baví mě trápit!"
"Tak to vůbec není! Ty trápíš mě…"
"Ne! To bych ti nikdy neudělal… Mám tě rád!",vysloví to co jsem zrovna chtěla říct já a něžně mě políbí.
Líbáme se hodně dlouho! Stále se jeden druhého dotýkáme,abychom se ujistili,že tohle není jen sen. Nakonec u mě Tomáš usne.
Ráno se naštěstí probudím ještě před budíčkem: "Tomášku vstávej!" zatřesu s ním jemně, "Musíš k sobě do stanu."
"Já tu chci zůstat s tebou!"obejme mě a políbí. V břiše se mi roztřepená snad tisíc motýlích křídel.
"Tomáši neblázni! Přece nechceš aby se to ostatní dozvěděli!"
Tohle ho probere: "Počkej,jak to myslíš? Stejně se dozví že spolu chodíme!".
"My spolu ale nechodíme!" usměju se na něj smířlivě.
"Cože? Takže tohle byl pro tebe jen flirt.úlet?!"
"Přece to nebereš vážně! Každej bydlíme úplně někde jinde. Dál by to nemělo cenu!", snažím se mu to rozumně vysvětlit.
Bez jediného slova vstane a odejde.

Už nás tu zbylo jen pár. "Tak lidi! Já už tu mám taky odvoz… tak se tu všici mějte a určitě domluvíme ten sraz!" už mám slzy na krajíčku. Jen se nerozbrečet! Když začne velká objímačka stejně slzy neudržím. Když už jsem skoro u brány obrátím se,abych jim ještě naposled zamávala. Při otáčení zpátky málem do někoho narazím. Jakmile zvednu hlavu, uvidím Tomáše.
"Tak ty bys klidně odjela a ani by ses nerozloučila!" vyčte mi s úsměvem na tváři,ale myslím že ten úsměv je spíš hraný.
"Ne,já jsem totiž věděla že tu budeš!" zakřením se a lžu jako když tiskne! Pak mě obejme a dlouho drží ve svém náručí! Po té co mě pustí mi do dlaně vloží prstýnek a bez jediného slova odejde. Jako ráno napadne mě.
Neotočím se za ním. Nasednu do auta. V ruce mě hřeje jeho prstýnek a říkám si že třeba budeme dál přátelé…Jsem ráda že už to mám za sebou… třeba zase za rok…
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Pankaj Pankaj | E-mail | Web | 25. června 2012 v 13:16 | Reagovat

Dobrej blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama